Historie růží aneb Co jste o růžích nevěděli

Růže

Tradiční květina, která může vyjadřovat lásku, vášeň, smutek, zášť i nenávist. Je součástí mnoha klasických pohádek, některé situace si bez ní takřka nedovedeme představit.
Ale stále existuje mnoho věcí, které o růžích a jejich historii ví jenom málokdo. Věděli jste například, že církev jeden čas používání růží zakazovala? Stalo se tak v šestém století, kdy křesťanská církev zakázala používání všech druhů růží pro zdobení dívek. Květina totiž symbolizovala kult přírody, s čímž se tehdejší víra nemohla smířit.

O růži se však poprvé psalo již o mnoho let dříve. Její zkameněliny ukazují, že první růže spatřily světlo světa i před 35 miliony let – a to už je nějaká doba! Od té doby se počet známých druhů zvýšil až na současných 150, nové druhy jsou navíc objevovány takřka neustále. Pokud si myslíte, že barvy růže končí u červené, žluté a jejich kombinacích, šeredně byste se pletli.
Zajímavostí je například růže rodu karagül, která bývá nazývána také Arabská nevěsta. Roste z celého světa pouze na jediném místě, v turecké obci Halfeti. Je jich ovšem tak málo, že na jejich záchraně pracují odborníci z celého světa. Pomoct by mělo například křížení s temně rudými růžemi. Jak je možné, že se růže karagül vždy ke konci léta zbarví do černa? Může za to naprosto specifická půda dané oblasti, která je zavlažována vodou z řeky Eufrat. Proto nestačilo začít pěstovat růži jinde – stala se temně červenou, ne černou.

U nás se začala růže šířit v období středověku. Právě z tohoto období pochází většina šlechtických erbů, na nichž bývá růže vyobrazena velice často. Růže byla v evropském prostředí používána mnohými lékaři pro své zdraví povzbuzující účinky, populární byla zejména růže keltská.
S postupem času se z růže stal rovněž symbol krásy a blahobytu. Už to nebyla pouze rostlina, která je populární v lékařství a která měla mnoho symbolik. Začaly vznikat mnohé zahrady, zejména francouzského stylu, které byly růžemi celé lemovány. S trochou nadsázky se dá říct, že růže byla symbolem bohatých. Šlechtici neváhali vytáhnout velký peníz, jen aby si mohli nechat dovézt „novinku“ mezi růžemi, a obohatili jí svou zahradu.

Jeden čas se v Evropě dokonce uvažovalo, že by byla růže uznána jako právoplatné platidlo. Zejména Francie byla růžemi celá posetá, boom se ale šířil po celém vyspělém světě. A to přitom jen o pár set let dříve, v 15. století, měli třeba Angličané k růži úplně jiný vztah. Ztělesňovala pro ně boj o zisk královské koruny. Bílá růže značila rod Yorků, červenou si vyhradili Lancasterové. Právě odtud pochází známé pojmenování souboje jako válka růží.

Největší zlom v historii pěstování růží nastal koncem 18. století, kdy se do boje o nejhezčí růže vložila Čína. Začala vytvářet nové druhy růží s ohledem na požadavky bohatých Evropanů. Zejména se jim podařilo výrazně prodloužit dobu, po níž růže kvete. I z těchto poznatků těží pěstitelé růží dodnes.

V současnosti se růžová móda po lehké pauze opět navrací. Řezaná růže je mezi svými konkurenty suverénně nejpopulárnější, mnohé zahrady jsou zdobené růžovými keři, posledním trendem jsou pak zmenšené růžičky. A nevypadá to, že by poptávka po růžích měla v dohledné době klesnout.